Trójský kůň

Mary Stone | 18 května, 2023

Souhrn

Trojský kůň označuje dřevěného koně, kterého údajně použili Řekové během trojské války, aby se dostali do města Trója a vyhráli válku. V Homérově Iliadě se trojský kůň nevyskytuje, báseň končí před ukončením války, a v Odyssei je pouze krátce zmíněn. Ve Vergiliově Aeneidě však Řekové po desetiletém bezvýsledném obléhání na Odysseův příkaz postavili obrovského dřevěného koně a ukryli v něm vybrané muže včetně samotného Odyssea. Řekové předstírali, že odplouvají, a Trójané koně přitáhli do svého města jako vítěznou trofej. Té noci se řecké síly vyplížily z koně a otevřely bránu pro zbytek řeckého vojska, které pod rouškou noci odplulo zpět. Řekové vstoupili do města Tróje, zničili ho a ukončili válku.

V přeneseném významu znamená „trojský kůň“ jakoukoli lest nebo úskok, který způsobí, že cíl pozve nepřítele do bezpečně chráněné bašty nebo místa. Škodlivý počítačový program, který uživatele oklame, aby jej dobrovolně spustil, se také nazývá „trojský kůň“ nebo jednoduše „trojský kůň“.

Hlavním dochovaným antickým zdrojem příběhu je Vergiliova Aeneida, latinská epická báseň z doby císaře Augusta. Příběh se významně objevuje v Malé Iliadě a v Plenění Tróje, které jsou součástí epického cyklu, ale ty se dochovaly pouze ve zlomcích a epitomech. Jelikož byl Odysseus hlavním strůjcem trojského koně, je o něm zmínka i v Homérově Odyssei. V řecké tradici je kůň nazýván „dřevěný kůň“ (δούρειος ἵππος, v attické řečtině doúreios híppos).

Třicet nejlepších achajských bojovníků se ukrylo v lůně trojského koně a dva zvědové v jeho tlamě. Jiné prameny uvádějí jiný počet: Bibliotheca 50; Quintus Smyrnaeus uvádí 30 jmen, ale tvrdí, že jich bylo více. V pozdní tradici se počet ustálil na 40. Jejich jména následují:

Podle Quinta Smyrnaea Odysseus uvažoval o tom, že postaví velkého dřevěného koně (kůň byl znakem Tróje), ukryje do něj elitní jednotku a oklame Trójany, aby koně vnesli do města jako trofej. Řekové pod vedením Epeia postavili dřevěného koně za tři dny. Odysseův plán počítal s tím, že jeden muž zůstane mimo koně; bude se chovat, jako by ho Řekové opustili, a koně zanechá Trójanům jako dar. Na koni byl vyryt nápis: „Za návrat domů věnují Řekové tuto oběť Athéně“. Pak spálili své stany a v noci odešli do Tenedosu. Řecký voják Sinon byl „opuštěn“ a měl dát Řekům znamení zapálením majáku.

Ve Vergiliově básni Sinón, jediný dobrovolník pro tuto roli, úspěšně přesvědčí Trójany, že zůstal pozadu a že Řekové jsou pryč. Sinón Trójanům řekne, že kůň je obětí bohyni Athéně, která má odčinit předchozí znesvěcení jejího chrámu v Tróji Řeky a zajistit řeckému loďstvu bezpečnou cestu domů. Sinón Trójanům řekne, že Kůň byl postaven tak, aby byl příliš velký na to, aby ho mohli vzít do svého města a získat pro sebe Athéninu přízeň.

Trojský kněz Laokón při výslechu Sinóna uhodne, o co jde, a varuje Trójany slavnou Vergiliovou větou Timeo Danaos et dona ferentes („Bojím se Řeků, i těch, kteří nesou dary“), přičemž Danaové (ak Danaos) nebo Danaové (Homérovo označení pro Řeky) jsou ti, kteří postavili trojského koně. Bůh Poseidon však pošle dva mořské hady, aby ho a jeho syny Antifanta a Thymbraea uškrtili dříve, než kdokoli z Trójanů uposlechne jeho varování. Podle Apollodóra poslal oba hady Apollón, kterého Laokoón urazil tím, že spal s jeho ženou před „božským obrazem“. V Odyssei Homér říká, že Helena Trojská také uhodne spiknutí a snaží se řecké vojáky uvnitř koně obelstít a odhalit napodobováním hlasů jejich manželek a Antiklés se pokouší odpovědět, ale Odysseus mu rukou zavře ústa. Dcera krále Priama Kassandra, věštkyně z Tróje, trvá na tom, že kůň bude znamenat pád města a jeho královské rodiny. I ona je však ignorována, a proto přichází jejich zánik a prohra ve válce.

Tato událost je zmíněna v Odyssei:

Co to bylo za věc, kterou ten mocný muž vykonal a vydržel na vyřezávaném koni, na němž jsme seděli my, náčelníci Argyvů, a nesli Trójanům smrt a osud! Teď však pojď, změň téma své a zpívej o stavbě koně ze dřeva, jejž Epeius s Athéninou pomocí zhotovil, koně, jejž kdysi Odysseus do citadely jako věc lstivou zavedl, když ji naplnil muži, kteří Ilios vyplenili.

Nejpodrobnější a nejznámější verze je ve Vergiliově Aeneidě, kniha II (přeložil A. S. Kline).

Po mnoha letech, která uplynula, se vůdci Řeků, proti nim stojí osud a jsou poškozeni válkou, postaví díky Pallasovu božskému umění koně horských rozměrů, a na jeho žebra napletou jedlové fošny. předstírají, že je to votivní dar: tato pověst se šíří. Tajně skrývají vybrané tělo mužů, vybraných losem, tam, v temném těle, vyplňují břicho a obrovské tělo. jeskynní vnitřek ozbrojenými bojovníky. Pak se Laokoön dychtivě vrhne z výšin dolů. citadely, aby se jim všem postavil, velký zástup s ním, a z dálky křičí: „Ó nešťastní občané, co je to za šílenství? Myslíte si, že nepřítel odplul? Nebo si myslíte, že že nějaký řecký dar je prost zrady? Je to snad Odysseova pověst? Buď se Řekové skrývají v lese, nebo je postaveno jako stroj, který se dá použít proti našim hradbám, nebo špehovat naše domovy, nebo padat na město shora, nebo skrývá nějakou jinou lest: Trójané, nevěřte tomuto koni. Ať už je to cokoli, bojím se Řeků, i těch, kteří nesou dary.“

Ve druhé knize Laocoön říká: „Equo ne credite, Teucri. Quidquid id est, timeo Danaos et dona ferentes.“ („Nevěřte koni, Trójané! Ať je to cokoli, bojím se Danaanů , i těch, kdo nesou dary“).

Dávno před Vergiliem se o příběhu zmiňuje také řecká klasická literatura. V Eurípidově hře Trojské ženy, napsané roku 415 př. n. l., bůh Poseidon prohlašuje: „Neboť ze svého domova pod Parnasem Fókijský Epeus za pomoci Pallasovy lsti zhotovil koně, aby ve svém lůně unesl ozbrojené vojsko, a poslal ho do bitevních vřav, plných smrti; odtud si v příštích dnech budou lidé vyprávět o ‚dřevěném koni‘ s jeho skrytým nákladem bojovníků.“

Objevily se spekulace, že trojský kůň mohl být beranidlo nebo jiný druh obléhacího stroje, který do jisté míry připomínal koně, a že popis použití tohoto zařízení byl později ústními historiky, kteří nebyli bitvě přítomni a neznali tento význam názvu, přetvořen v mýtus. Asyřané pak používali obléhací stroje se zvířecími jmény, které byly často potaženy navlhčenými koňskými kůžemi na ochranu před planoucími šípy; je možné, že trojský kůň byl právě takový. Pausaniás, který žil ve 2. století n. l., ve své knize Popis Řecka napsal: „Že Epeiovo dílo bylo výmyslem, jak udělat průlom v trojské hradbě, je známo každému, kdo nepřipisuje Frygům naprostou hloupost“; Frygy myslel Trójany.

Někteří autoři se domnívají, že darem mohla být také loď s bojovníky ukrytými uvnitř. Bylo zaznamenáno, že výrazy, jimiž byli muži naloženi do koně, odpovídají výrazům, které starořečtí autoři používali k popisu naloďování mužů na loď, a že existují analogie mezi stavbou lodí Paridem na začátku trojské ságy a stavbou koně na jejím konci; lodě jsou v Odyssei jednou nazvány „mořskými koňmi“. Tento názor získal v poslední době podporu v námořní archeologii: starověké texty a vyobrazení ukazují, že fénický typ obchodní lodi zdobený koňskou hlavou, Řekem nazývaný hippos („kůň“), se v oblasti Levanty velmi rozšířil kolem počátku 1. tisíciletí př. n. l. a byl používán k obchodu s drahými kovy a někdy i k placení tributu po skončení války. To vyvolalo domněnku, že původní příběh viděl řecké vojáky skrývající se uvnitř trupu takového plavidla, případně zamaskované jako tribut, a že tento termín byl později při ústním předávání příběhu špatně pochopen, což dalo původ mýtu o trojském koni.

Lodě s výzdobou koňské hlavy, snad kultovní lodě, jsou zastoupeny také na minojských artefaktech.

Spekulativnější teorie, kterou původně navrhl Fritz Schachermeyr, tvrdí, že trojský kůň je metaforou ničivého zemětřesení, které poškodilo hradby Tróje a umožnilo Řekům dostat se dovnitř. Podle jeho teorie kůň představuje Poseidona, který byl kromě boha moře také bohem koní a zemětřesení. Tuto teorii podporuje skutečnost, že archeologické vykopávky zjistily, že Trója VI byla silně poškozena zemětřesením, ale je těžké ji srovnat s mytologickým tvrzením, že hradby Tróje postavil především sám Poseidon.

Výraz „trojský kůň“ se používá v přeneseném významu pro jakýkoli trik nebo strategii, která způsobí, že cíl pozve nepřítele na bezpečně chráněné místo; nebo pro oklamání navenek, kdy se pod navenek neškodným zevnějškem skrývá zlovolný záměr; pro rozvrácení zevnitř pomocí klamných prostředků.

Obrazová vyobrazení trojského koně, která vznikla dříve nebo v současnosti po prvních literárních zpracováních této epizody, mohou pomoci objasnit význam příběhu, jak jej vnímalo jeho současné publikum. Dochovalo se jen málo antických (před rokem 480 př. n. l.) vyobrazení trojského koně. Nejstarší je na boeótské fibule z doby kolem roku 700 př. n. l.. Další raná vyobrazení se nacházejí na dvou reliéfních pitoreskách z řeckých ostrovů Mykonos a Tinos, obě obecně datovaná mezi roky 675 a 650 př. n. l.. Ten z Mykonosu (viz obrázek) je známý jako mykonoská váza. Historik Michael Wood datuje mykonoskou vázu do osmého století př. n. l., tedy před písemné zprávy připisované podle tradice Homérovi, a předkládá to jako důkaz, že příběh o trojském koni existoval ještě před sepsáním těchto zpráv. Další archaická vyobrazení trojského koně se nacházejí na korintském aryballu z roku 560 př. n. l. (viz obrázek), na fragmentu vázy z roku 540 př. n. l. (viz obrázek) a na etruském karneolovém skarabeovi. Attický červenofigurový fragment z kalyx-krateru datovaný do doby kolem roku 400 př. n. l. zobrazuje scénu, kdy Řekové slézají z trojského koně, který je znázorněn dřevěnými dvířky poklopu.

Zdroje

1. Trojan Horse
2. Trójský kůň
3. ^ Pseudo-Apollodorus, Epitome 5.14
4. ^ Pausania, Descrizione della Grecia, libro I, capitolo XXIII, sezione 8.
5. Homer, Odyssee 8,493. 512.
6. Dr. Francesco Tiboni in zdfinfo. ZDF 2021. Das trojanische Pferd. Auf den Spuren des Mythos. Eine Produktion der Gruppe 5 im Auftrag des ZDF. In Zusammenarbeit mit arte und zdf enterprises.
7. Homer, Odyssee 8,493. 512.