Kronos

Delice Bette | 25 května, 2023

Souhrn

V řecké mytologii byl Kronos (starořecky Κρόνος Kronos, latinsky Cronus) hlavním (a v některých mýtech nejmladším) z první generace Titánů, božských potomků Gaii (země) a Urana (nebe). Kronos svrhl svého otce Urana a vládl v období mytologického zlatého věku, dokud ho nesvrhl jeho vlastní syn Zeus a neuvěznil v Tartaru nebo neposlal vládnout do ráje na Elysejských polích.

Často byl zobrazován se srpem nebo kosou, kterou používal jako zbraň ke kastraci a svržení svého otce Urana. V Athénách se dvanáctý den attického měsíce Hekatombeon konala na Kronovu počest slavnost zvaná Chronia, která se konala na oslavu úrody, což naznačuje, že v důsledku svého spojení s ctnostným zlatým věkem nadále předsedal jako patron úrody. Kronos byl v klasickém starověku ztotožňován také s římským bohem Saturnem.

H. J. Rose upozornil, že pokusy o řeckou etymologii jména Kronos selhaly.

Michael Janda nabízí autenticky indoevropskou etymologii slova „řezník“, od kořene *(s)ker-, „řezat“ (řecky κείρω), motivovanou charakteristickým Kronovým činem „řezání nebe“ (nebo genitálií antropomorfního Urana). Indoíránský reflex tohoto kořene je kar, což obecně znamená „dělat“, „tvořit“ (odtud karma), ale Janda tvrdí, že původní, originální význam „řezat“ v kosmogonickém smyslu je stále zachován v některých verších Rig-védy o Indrově hrdinském „řezání“, které stejně jako u Krona vedlo ke stvoření:

To může poukazovat na protoindoevropský mýtus rekonstruovaný jako *(s)kert wersmn diwos, „řezem stvořený majestát nebe“. Mýtus o Kronovi kastrujícím Urana má paralely s Písní o Kumarbi, v níž je Anu (nebesa) vykastrován Kumarbi. V Písni o Ullikummim používá Těšub „srp, jímž bylo kdysi odděleno nebe a země“, aby porazil netvora Ullikummiho, a zakládá „kastraci“ nebes srpem jako součást mýtu o stvoření, původně řezu, který vytvořil otvor či mezeru mezi nebem (představovaným jako kamenná klenba) a zemí, jež umožnila počátek času a lidských dějin.

Chronos byl přetvořen na Chronose (Χρόνος), personifikaci času v klasickém starověku. V renesanci vznikl spojením Chronose a Chronose „Otec času“, který vládne kosou, aby sklízel.

Jedna z teorií diskutovaných v 19. století a stále někdy nabízená poněkud apologeticky tvrdí, že Kronos souvisí s „rohatý“, přičemž předpokládá semitskou odvozeninu z trojslabičného kořene Q-R-N. Andrew Lang ve své námitce, že Kronos nebyl v helénistickém umění nikdy zobrazován s rohy, argumentoval tím, že v semitském užití, stejně jako v hebrejské Bibli, qeren znamenalo „moc“. Když se řečtí autoři setkali s levantským božstvem El, překládali jeho jméno jako Kronos.

Ve starověkém mýtu, který Hésiodos zaznamenal ve své Theogonii, Kronos pociťoval vůči Uranovi silnou zášť. Ten si vysloužil nepřátelství Gaii, matky Kronose a ostatních Titánů, protože poté, co je zplodil, je držel v lůně své matky a nedovolil jim spatřit světlo. Gaea vytvořila velký křemenný srp a shromáždila Krona a jeho bratry, aby je přesvědčila, že mají Urana zabít. Jediný Kronos byl ochoten splnit její příkaz, a tak mu Gaea dala srp a přepadla ho. Když se Uran s Gaiou setkal, Kronos na něj srpem zaútočil a vykastroval ho. Z krve (nebo podle některých pramenů ze spermatu), která vystříkla na Zemi, vznikli obři, Eriniové a Meliové. Kronos hodil srp (údajně pod ostrovem Korfu) a useknuté Uranovy genitálie do moře. Uran za to přísahal pomstu a nazval své syny Titány (podle Hésioda „násilníky“, z čehož vzniklo jméno „Titán“, ale tato etymologie je sporná) za to, že překročili své hranice a odvážili se takového činu.

V alternativní verzi tohoto mýtu zvítězil nad zlým hadem Titánem Ofionem laskavější Kronos. Tím osvobodil svět z jeho otroctví a po určitou dobu spravedlivě vládl.

Po porážce Urana Kronos zavřel Hekatonchiry a Kyklopy, kterých se bál, zpět do Tartaru a nechal je v péči obludného žalářníka Campa. Spolu se svou sestrou Rheou nastoupil na trůn jako králové Titánů. Tato doba Kronovy vlády se nazývala zlatým věkem, protože tehdejší lidé nepotřebovali zákony a pravidla: každý dělal, co bylo správné, a neexistovala žádná nemravnost.

Kronos od Gaii věděl, že je předurčen k tomu, aby ho svrhlo jedno z jeho vlastních dětí, stejně jako on svrhl svého otce. Proto, ačkoli zplodil s Rheou bohy Démétér, Héru, Háda, Hestii a Poseidona, pohltil je, jakmile se narodili. Když se měl narodit jeho šestý syn Zeus, požádala Rhea Gaiu, aby vymyslela plán na jejich záchranu, aby byl Kronos konečně spravedlivě potrestán za své činy proti otci a vlastním dětem. Rhea tajně porodila Dia na ostrově Kréta a dala Kronovi kámen zabalený v plenkách, známý také jako Omfalos, který okamžitě bez nedůvěry spolkl v domnění, že je to jeho syn.

Rhea ukrývala Dia v jeskyni na hoře Ida na Krétě. Podle některých verzí příběhu vychovávala Dia koza jménem Amalthea, zatímco skupina Kuretů nebo Korybantů, ozbrojených tanečníků, křičela a tleskala rukama, aby dělala hluk a Kronos neslyšel pláč dítěte. V jiných verzích Amalthea nebyla koza, ale nymfa, a zavěsila Diovu kolébku na strom, takže byl zavěšen mezi zemí, mořem a nebem (nad nímž vládl jeho otec Kronos). I v jiných verzích vychovávala Dia jeho babička Gaia; nymfa jménem Kinosura, k níž Zeus po její smrti vděčně vystoupil mezi hvězdy; nebo Melissa, dcera krétského krále Melyssea, která spolu se svými sestrami Idou a Amaltheou ukryla malého Dia v jeskyni na hoře Ida na ostrově Kréta a krmila ho medem a Amaltheiným mlékem.

Když dospěl, Zeus použil jed, který mu dala Gaia, a donutil Kronose vyvrhnout obsah žaludku v opačném pořadí: nejprve kámen, který zanechal Pythónovi pod Parnasem jako znamení pro smrtelníky, a pak zbytek svých bratrů. V některých verzích Metis podala Kronovi emetikum, aby ho donutila děti vyzvracet, v jiných Zeus Kronovi žaludek otevřel. Po osvobození sourozenců Zeus vysvobodil z Tartaru Hekatonchiry a Kyklopy, kteří pro něj ukovali blesky, pro Poseidona trojzubec a pro Háda přilbu neviditelnosti. Ve velké válce zvané Titanomachie Zeus a jeho sourozenci s pomocí Hekatonchirů a Kyklopů přemohli Krona a ostatní Titány. Poté byli mnozí z nich uvězněni v Tartaru, zatímco jiní ne (například Rhea, Metis, Epimétheus, Menetius, Hekaté, Oceán, Prométheus a několik dalších). Gaia zplodila netvora Týfóna, aby uvězněné Titány pomstil, ale Zeus ho nakonec porazil.

Vyprávění o Kronově osudu po Titanomachii se liší. Podle Homérovy a Hésiodovy tradice byl uvězněn s ostatními Titány v Tartaru. Interpolace v díle Práce a dny uvádí, že Kronos byl později z Diovy vůle propuštěn a od té doby byl králem ostrovů blažených. Pindar v některých verších ukazuje vliv této verze.

Podle libyjské verze Diodora Sicula (1. stol. př. n. l.) prý Kronus neboli Saturn, syn Urana a Týthéy – který byl podle této verze původně smrtelný a později byl zbožštěn pod jménem Gaea – vládl Itálii, Sicílii a severní Africe. Diodor uvádí jako důkaz vrcholky Sicílie, které se v jeho době nazývaly Chronia. Kronos spolu s Titány bojoval a nakonec porazil svého bratra Jupitera, který vládl na Krétě, a svého švagra Hamona, který vládl na ostrově Nyssa na řece Triton kdesi v Africe. Kronos si od Hamona vzal za manželku jeho sestru Rheu. Kronus byl zase poražen Bakchem neboli Dionýsem, synem Hamonovým, který ustanovil syna Krona a Rhey, Jupitera Olympa, vládcem Egypta. Bakchus a Jupiter Olymp pak spojili své síly, aby porazili zbývající Titány na Krétě, a po Bakchově smrti Jupiter Olymp zdědil všechna království a stal se pánem světa.

Kronus je jmenován v Sibyliných věštbách, zejména ve třetí knize, kde Kronovi, Titánovi a Japetovi, třem synům Urana a Gaii, je přidělena třetina Země a Kronus je jmenován králem všech. Po Uranově smrti se Titánovi synové pokusili zničit mužské potomky Krona a Rhey, jakmile se narodili, ale Rhea v Dodoně tajně porodila své syny Dia, Poseidona a Háda a poslala je do Frýgie, kde je vychovávali tři Kréťané. Když se to dozvědělo šedesát Titánů, uvěznili Kronose a Rheu, což přimělo její syny, aby jim vyhlásili a vedli první ze všech válek. Tato verze se nezmiňuje o Uranově smrti z Kronových rukou ani o pokusu zabít jeho syny.

Fénický Chronos

Když se Heléni setkali s Féničany a poté s Hebrejci, ztotožnili semitského El podle interpretace graeca s Kronem. Toto spojení zaznamenal Filón z Byblu ve svých Fénických dějinách kolem roku 100 n. l., jak je převyprávěl Eusebius ve svém díle Praeparatio evangelica. Filónova verze, kterou Eusebius připisuje pololegendárnímu fénickému historikovi Sanjuniatonovi z doby před Trojskou válkou, uvádí, že Kronos byl původně kenaanský vládce, který založil Byblos a následně byl zbožštěn. Tato verze uvádí jako alternativní jméno Elus nebo Ilus a uvádí, že ve 32. roce své vlády vykastroval, zavraždil a zbožštil svého otce Epigea nebo Autoktona, „kterého později nazvali Uranem“. Uvádí také, že po vynálezu lodí Kronos, který navštívil „neobyvatelný svět“, odkázal Attiku své vlastní dceři Athéně a Egypt Totovi, synovi Mizora a vynálezce písma. Jean Marquès-Rivière ve své knize „Talismany, amulety a pantakly“ přirovnává římského Saturna, jemuž Georges Brassens věnoval píseň „Krásné jméno Saturn, ale je to bůh, dej si na něj pozor“, k hebrejskému Molochovi.

Manželé a potomci

Jméno Chronidas se používá pro děti Krona a Rhey.

Zatímco Řekové považovali Krona za krutou a bouřlivou sílu chaosu a nepořádku a věřili, že olympští bohové přinesli éru míru a pořádku, když vyrvali moc hrubým a zlomyslným Titánům, Římané měli na toto božstvo pozitivnější a neškodnější pohled a spojili ho se svým původním bohem Saturnem. V důsledku toho, zatímco Řekové považovali Krona za pouhý mezistupeň mezi Uranem a Diem, byl mnohem důležitějším aspektem římské mytologie a náboženství: Saturnálie byly svátky slavené na jeho počest a ve starověké římské monarchii mu byl zasvěcen přinejmenším jeden chrám.

Jeho spojení se zlatým věkem z něj nakonec učinilo boha „lidského času“, tj. kalendářů, ročních období a sklizně (ačkoli by neměl být zaměňován s Chronosem, nesouvisejícím zosobněním času obecně, jak se často stávalo mezi alexandrijskými badateli a v období renesance). V důsledku významu Chronose pro Řeky měla jeho římská varianta, Saturn, velký vliv na západní kulturu. Sedmý den židovsko-křesťanského týdne se latinsky nazýval Dies Saturni („Saturnův den“), z čehož vznikl název tohoto dne v jazycích, jako je angličtina (Saturday). V astronomii je po římském bohu pojmenována planeta Saturn, která je nejvzdálenějším z nebeských objektů viditelných bez pomoci.

Pojem Chronos se někdy používá pro označení způsobu, jakým určité podmínky brání vývoji něčeho. Jde tedy o metaforu, která přirovnává překážku v zahájení projektu ke způsobu, jakým Kronos požíral své děti.

Zdroje

1. Crono
2. Kronos
3. Véase „Diccionario de mitología griega y romana“.
4. ^ a b RSKD / Κρόνος[*][[RSKD / Κρόνος (dictionary entry)|​]]  Verificați valoarea |titlelink= (ajutor)
5. ^ Titanomachy[*][[Titanomachy (battles between gods and Titans in Greek mythology)|​]]  Verificați valoarea |titlelink= (ajutor)
6. ^ Teogonia
7. Απολλόδωρος (ψεύδo) – Βιβλιοθήκη Α‘
8. Διόδωρος Σικελιώτης -Βίβλος 5,65
9. ^ Per l’interpretazione cfr. ad es. Thomas Mannack, The Late Mannerists in Athenian Vase-painting, Oxford University Press, 2001 p. 70.
10. ^ In Iliade, XIV 201, Oceano è detto «padre degli dèi». Aristotele, in Metafisica I (A) 3,983 intende questo, «Oceano e Teti genitori del divenire», come anticipazione delle teorie di Talete.
11. ^ Pindaro Istmica V la canta; da intendere come divinità della luce (cfr. Colonna p.83)